Infidelity? „Old school“ concept!

Český překlad TU

Fear … It may be desirable if there is reason to escape or fight, or both. In interpersonal communication, it is more often a „black hole“ that prevents closeness.

We have a lot of worries. We think that when we reveal our eating disorder, alcohol addiction, prescription drugs addiction, that we suffer from anxiety, have debts, enjoy sarcasm, irony, „vulgarity“, that we are aroused by mating animals, that we don’t want children, that we want to own our partner and be with him until death, that we like our anus to be licked, our body to be whipped, that we want romantic wedding, have three- or fivesome, with colleagues and boss, every day, or show our body the way it is, etc., we could be rejected, not accepted, abandoned.

Censorship starts. We take roles. Instead of authentic communication, we choose a life full of suppression, displacement, pretence, lies. We feel distant with each other and with others. They are a little bit, sometimes entirely, foreign to us, enemies. We hide, we keep secrets. We feel insecure, we are alert and we are afraid.

The primary motivation for hiding is often a desire for safety and security.

This „logic“ may look like this:

„I hide my desire to cuddle and to have sexual connection for hours, to be assured of my partner’s love, because if I invite him to show me admiration to my beauty, to the verbal expression of his love, he might think that I don’t believe in myself, that I am weak, that I am childish. So, I will choose silence. „I will get certainty and security,“ resulting from my partner’s unknowingness about these motives, needs and wishes. So, he will not leave me and look for another, better.“

Or as follows:

„If I told my partner I wanted to have sex with her and another woman at the same time, I would hurt her by not being the only woman with whom I want to share intimacy. Plus, I’m afraid she might want the same thing, another man. He could be better than me, and she will leave me because of him. She could judge me, I would become bad and perverse in her eyes, longing for infidelity. „I protect myself with secrets. It will ensure my safety. „I will not see my partner’s negative emotions and I will not feel those emotions myself.“

A false sense of responsibility, security and safety.

Like being in a magical forest full of beautiful beings that long for fulfilling my needs for closeness, trust, acceptance and love, while I´m sitting on the spot meter by meter, surrounded by toilet paper to serve me as a safe shelter from a bear (often we call the bear e.g. with a word infidelity) that might possibly exist. I´m anxiously watching every twig, listening to the sounds and waiting … what if he came? And what if the bear never comes? And if so, will my shelter serve its purpose?

We can suppress, displace and hide our needs for a long time. But they will not disappear. They remain (unfulfilled), they can become more intense, control our behaviour. Consciously or unconsciously.

Bear on stage!

Maybe if we can no longer suppress, displace and hide, we will meet him! The bear!

It shreds the toilet paper, take us or our partner by force with similar intensity as we spent to guard our forest „cell“.

At that time, the relationship is often disrupted enough that instead of transformation in a relationship full of openness, trust, closeness and fulfilment, comes hatred, struggle. Instead of love and extending its reach to other beloved people, we often choose regret and abandonment. Especially if the „bear“ is the same denier and „disguise master,“ like myself and my partner.

Maybe that’s why there are so many breakdowns of partnerships?

We want to be seen. With all that „perverse“ behaviour. Being in the presence of people who know all about us, and despite that, or even because of it, they stay with us.

Do you see that paradox? We long for acceptance and closeness, but we behave in such a way that we do not let us “be seen naked” under any circumstances. Until nobody knows who we are, until we „show ourselves,“ can we feel accepted, beloved? Feel love and accept people?

What can lies, concealment, suppression, displacement cause? Instead of meeting our needs including closeness to others, „substitute“ behaviour can take its place. Compensation. Addictions to food, prescription drugs, therapies, gurus. Restlessness, fear, anxiety, depression have fuel to grow.

Yes, it could happen that you will be refused, not accepted, abandoned. The risk of all relationships and even greater the more denial and closeness you and your partner are able to have. Such a risk may well serve as a motivation for a conscious choice of a partner, a loving, open communication, or it can „materialize the fearsome bear“ to whom we wait and whose myth we dedicate our lives in fear and solitude, alienation to ourselves and to people.

The decision for one of these options is up to us. We are still mortal. That is why my time and my body are the most precious commodities I have. I consider which option I choose and if I choose fear, at least I will try to update this decision from time to time.

I was also „my prisoner in the woods“. I surrounded the spot meter by meter with toilet paper, waiting for „his“ attack. By myself! But then I realized what I needed and decided. I’ll show myself. Whole me. Here I am, it is me. As I am today. And it was a disgrace, I thought, of course. The family, the school, the culture in which we live, often cannot instil such convictions.

Sentence behind sentence, it was for me like a jump from a rock. I was afraid. Will my partner accept me with all the smallness and feeling of insufficiency? Will he leave me, when he sees who I really am? Will he seek someone better, stronger? Instead of abandonment, nonacceptance and rejection, the opposite happened. We felt closer and closer. My partner did the same, letting himself „be seen“. I feel humility and gratitude. I appreciate him for his courage immensely. I feel accepted and beloved. We perceive tremendous relaxation and trust. All needs, feelings, emotions, are communicated. Even those that are taboo (about that in the next article).

If you need to be close to people, experience trust, intimacy, joy of life, ecstasy and fulfilment, try to be absolutely honest, open, „naked“.

The point is not to not feel negative emotions, but to care about them with a partner and other people.

To show all fears and injuries, to live, accept and heal them together. As one of my dear friends said: „To be able to suffer together, not against one another.“

Or keep „waiting for the bear“, you will not be the first or the last who waited, is waiting and will wait forever…

Michaela Rerichova

Nevěra


Nevěra? „Old school“ koncept! Miluješ někoho dalšího? Důvěřuji ti a těším se na něj!

Toužíme nechat se vidět. Se vším tím “zvráceným” chováním. Být v přítomnosti lidí, kteří o nás vědí úplně vše a přes to, nebo dokonce právě proto, zůstávají s námi.

Strach… Může být žádoucím, existuje-li důvod k útěku, nebo boji. V mezilidské komunikaci, je často spíše “černou dírou” bránící přiblížení.

Obav míváme mnoho. Myslíme si, že když prozradíme naši poruchu příjmu potravy, závislost na alkoholu, lécích, že trpíme úzkostmi, máme dluhy, baví nás sarkasmus, ironie, “vulgarita”, vzrušuje nás pohled na pářící se zvířata, nechceme děti, chceme partnera vlastnit a být s ním až do smrti, nechat si lízat anus, se zbičovat, romantickou svatbu, mít sex ve třech, pěti, s kolegyněmi a šéfem, každý den, nebo ukázat své tělo takové jaké je atd., atp., můžeme být odmítnuti, nepřijati, opuštěni.

Cenzura začíná. Přijmeme role. Namísto autentické komunikace, zvolíme život plný potlačování, vytěsňování, předstírání, lží. Cítíme distanc mezi sebou a ostatními lidmi. Jsou pro nás tak trochu, někdy zcela, cizinci, nepřáteli. Skrýváme se, tajíme. Cítíme se nejistí, jsme ve střehu a bojíme se.

Přitom prvotní motivací zastírání, bývá touha po bezpečí a jistotě.

Tato “logika” může vypadat třeba takto:

„Skrývám svou touhu po mazlení a spojení trvajícím hodiny, ujišťování o lásce partnera, protože kdybych jej vyzvala k projevu obdivu k mé kráse, k verbálnímu projevu své lásky, mohl by si myslet, že si nevěřím, že jsem slabá, že jsem dětinská. Zvolím tedy mlčení. “Zajistím si tak jistotu a bezpečí”, plynoucí z partnerova nevědomí o těchto mých pohnutkách, potřebách a přáních. Tak mě neopustí a nebude si hledat jinou, lepší.“

Nebo takto:

„Kdybych řekl partnerce, že se s ní chci milovat a spolu s ní s další ženou, zranil bych jí tím, že není jedinou ženou, s níž chci sdílet intimitu. Navíc mám strach, že by mohla chtít totéž, jiného muže. Ten by mohl být v lecčem lepší než já a ona mě pro něj opustí. Mohla by mě hodnotit, stal bych se v jejích očích špatným a perverzním, toužícím po nevěře. “Ochráním se tajnostmi. Zajistí mi bezpečí.” Neuvidím negativní emoce své partnerky a nebudu tyto emoce cítit ani já sám.“

Falešný pocit zodpovědnosti, jistoty a bezpečí.

Jako být v magickém lese plném čarokrásných bytostí toužících naplnit mé potřeby po blízkosti, důvěře, přijetí a lásce, zatímco já, sedím na místě metr krát metr, obehnán toaletním papírem, jež mi má sloužit za bezpečný úkryt před medvědem (často medvěda nazýváme např. slovem nevěra), který by možná mohl existovat. Úzkostlivě pozoruji každou větvičku, naslouchám zvukům a vyčkávám … co kdyby přišel? A co teprve když medvěd nikdy nepřijde? A pokud ano, poslouží můj úkryt svému účelu?

Potřeby můžeme potlačovat, vytěsňovat a tajit libovolně dlouho. Ony tím ovšem nezmizí. Zůstávají (nenaplněny), mohou se stát intenzivnějšími, ovládat naše chování. Vědomě, či nevědomě.

Medvěd na scénu!

Možná, když už nejsme schopni potlačovat, vytěsňovat a tajit dál, potkáme ho! Medvěda!

Rozsápe „toaleťák“, zmocní se nás, či našeho partnera s podobnou intenzitou, jakou jsme vynaložili na střežení lesní „cely“.

V tu dobu, je již vztah často narušen natolik, že namísto transformace, ve vztah plný otevřenosti, důvěry, blízkosti a naplnění, přijde nenávist, boj. Místo lásky a rozšíření její působnosti o další milované lidi, volíme často raději výčitky a opuštění. Zvláště pokud je „medvědem“ podobný popírač a “Mistr převleku”, jakým jsem já sám a můj partner.

Možná proto tolik rozpadů partnerství?

Toužíme nechat se vidět. Se vším tím “zvráceným” chováním. Být v přítomnosti lidí, kteří o nás vědí úplně vše a přes to, nebo dokonce právě proto, zůstávají s námi.

Vnímáte ten paradox? Toužíme po přijetí a blízkosti, nicméně chováme se tak, že se za žádných okolností nenecháváme “vidět nazí”. Dokud nikdo neví, kým jsme, dokud se “neukážeme”, můžeme se cítit přijatí, milovaní? Cítit lásku a přijímat lidi?

Co mohou způsobit lži, utajování, potlačování, vytěsňování? Místo naplnění potřeb a blízkosti s druhými lidmi, může dostat prostor “náhradní” chování. Kompenzace. Závislosti na jídle, lécích, terapiích, guru. Neklid, obava, úzkost, deprese mají palivo pro svůj růst.

Ano, může se stát, že budete odmítnuti, nepřijati, opuštěni. Riziko všech vztahů a tím větší, čím intenzivnějšího popírání a uzavřenosti jste vy i váš partner schopni. Takové riziko, může dobře posloužit za motivaci k vědomému výběru partnera, láskyplné, otevřené komunikaci, nebo může „zhmotnit hrůzostrašného medvěda”, na nějž číháme a jehož mýtu zasvětíme svůj život ve strachu a samotě, odcizení sobě i lidem.

Rozhodnutí pro jednu z těchto variant je na nás. Jsme dosud smrtelní. Proto jsou pro mě čas a tělo, nejcennější komodity. Zvažuji, pro kterou z možností se rozhodnu a pokud si zvolím strach, alespoň zkusím toto rozhodnutí čas od času aktualizovat.

Byla jsem totiž také “svým vězněm v lese“. Území metr krát metr, jsem obehnala toaletním papírem, vyčkávajíc na „jeho“ útok. Sama! Jenže pak jsem si uvědomila, co potřebuji a rozhodla se. Ukážu se. Celá. Tady jsem, to jsem já. Taková, jaká jsem dnes. A že to je hnus, myslela jsem si, pochopitelně. Rodina, škola, kultura, v níž žijeme, taková přesvědčení nezřídka dokáží vštípit.

Věta za větou, pro mě byly skokem ze skály. Měla jsem strach. Přijme mě partner se všemi malostmi a pocitem nedostatečnosti? Opustí mě až uvidí, kdo doopravdy jsem? Bude hledat někoho lepšího, silnějšího? Namísto opuštění, nepřijetí a odmítnutí, se odehrál pravý opak. Cítili jsme se blíž a blíž. Partner udělal totéž, nechal se „vidět“. Cítím pokoru a vděčnost. Nesmírně si jej pro tu odvahu vážím. Cítím se přijatá a milovaná. Vnímáme nesmírné uvolnění a důvěru. Všechny potřeby, pocity, emoce, komunikujeme. I ty tabuizované (o těch více v příštím článku).

Potřebujete-li blízkost s lidmi, prožívat důvěru, intimitu, radost z uvědomění života, extázi a naplnění, zkuste být naprosto upřímní, otevření, “nazí”.

Pointou není necítit negativní emoce, nýbrž o ně spolu s partnerem a ostatními lidmi pečovat.

Projevovat všechny strachy a zranění, spolu je prožít, přijmout a léčit. Jak řekla jedna má drahá přítelkyně: „Dokázat trpět společně, nikoli proti sobě.“

Nebo dál “čekejte na medvěda”, nebudete první, ani poslední, kdo čekali, čekají a budou čekat navždy…

Zdroj: http://rerichova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=603206

Michaela Řeřichová